Těleso v kraji je tvůrčí umělecké rezidence, která je zakotvena v rámci kmenového programu A-I-R. Rezidence trvá 3–4 týdny a jde o uměleckou rezidenci na pomezí land artu, site specific performance a architektury. Klíčovým aspektem je zde komunitní práce s veřejností nebo s místní krajinou. Cílem rezidence je propojit svět umění, místní historie, obyvatel a krajiny samotné. Výstupy z této rezidence jsou uvedeny v rámci festivalu SKLIZEŇ.
Projekty vybírá umělecké rada a to skrz OPEN CALL, který vypisujeme každá rok v srpnu. Rezidence je honorovaná. V rámci rezidence Těleso v kraji, klademe důraz na spolupráci s obcí Komařice. Zapojení místní komunity do kreativních procesů a uměleckých intervencí vítáme a podporujeme. Poskytování uměleckých rezidencí tohoto typu má význam nejen pro tuzemskou i zahraniční uměleckou scénu, ale také pro obec Komařice. Tímto způsobem dochází ke kulturní a sociální výměně mezi světem umění a vesnicí, což přispívá k vzájemnému obohacení.
Pro rok 2026 byli vybráni:
Esther Idris Beshirová + Sára Vondrášková - Komařický kraj mění tvář
Lenka Neužil Stárková + Tomáš Elšík - Esenciální laboratoř
Rita Serra e Silva - Self - Body - Space
Dříve realizované projekty:
Harvesting the Wind
Komařický bestiář
Oleje
Když se z lesa ozvou sovy
Bohemian Heritage
Harvesting the Wind
Harvesting the Wind je taneční představení na pomezí nového cirkusu a fyzického divadla, vzniklé přímo z jihočeské krajiny. Tanečníci pracují s bambusovými tyčemi, které v kontaktu s větrem vytvářejí zvuk a otevírají prostor pro dialog mezi pohybem, zvukem a krajinou. Choreografie je jemná a citlivá, připomíná letní vánek, zároveň však vyžaduje soustředění a vnitřní sílu.
Projekt vznikal v průběhu dvou let a jeho cílem je propojit lidské tělo s přírodními prvky, vytvořit harmonický „zpěv pohybu“ a zkoumat, jak lze navázat komunikaci mezi světem viditelným a neviditelným – větrem, horizontem a našimi emocemi. Představení se stává živou meditací, která ukazuje, že člověk a příroda nemohou existovat odděleně a že každý pohyb je zároveň hudbou a součástí širšího přírodního rytmu.
Projekt byl představen na festivalu Sklizeň 2025.
Tvůrce: Aaron Govea
Účinkují: Aaron Govea, Tereza Krejčová, Tereza Holubová, Anna Kroupová, Eva Urbanová, Anja Naňová, Aneta Bočková
Komařický bestiář
Komařický bestiář je scénografická a interaktivní instalace, která propojuje krajinu, paměť a imaginaci. Projekt vytváří fiktivní zoologickou zahradu – malý svět vyhynulých druhů, které kdysi obývaly jihočeská pole a lesy. Každá látková socha vychází z historických, archeologických i zoologických dat a současných filozofií o vztahu člověka a zvířete, přičemž používá recyklované textilie, jež kdysi patřily místním obyvatelům. Staré prostěradla, oděvy či kusy domácího textilu se proměňují v tvary ztracených tvorů – například stará ponožka se stává čenichem entelodonta.
Během rezidence v Komařicích vzniklo 7–10 soch různých velikostí, které byly instalovány do krajiny kolem vesnice. Návštěvníci jsou zváni na procházku, během níž mohou objevovat tajemný bestiář a prožívat příběhy minulosti. Každá socha má také svůj zvuk – dánská zvuková umělkyně Kirstine Hupfeldt Nielsen vytvořila pro každého tvora unikátní zvukovou stopu, od jemného broukání po melodické šumy, čímž každý kus „ožívá“ a vytváří dialog s prostředím. Tchajwanská režisérka a loutkoherečka En Ping Yu doplnila projekt dramaturgicky a výzkumně, přičemž se zaměřila na koexistenci a propojení člověka s neživými a vyhynulými elementy.
Komařický bestiář spojuje estetickou hravost s hlubokou reflexí nad ztrátou, časovými škálami a tím, jak lidský životní rytmus zapadá do širšího ekosystému. Instalace tak nejen připomíná vyhynulé druhy, ale zároveň vybízí k zamyšlení nad vlastní zodpovědností a vztahem k přírodě.
Projekt byl představen na festivalu Sklizeň 2025.
Tvůrkyně: Eszter Koncz, Kirstine Hupfeldt Nielsen, En Ping Yu
Když se z lesa_oleje
Oleje jsou esenciální směsi inspirované přírodou a lidskými příběhy, navržené tak, aby podporovaly energii, hojení a vnitřní rovnováhu. Každý olej má svůj charakter – od povzbuzení a úlevy, přes překročení starých vzorců, až po otevřenou mysl a radost z vlastní cesty. Použití je jednoduché: stačí protřepat a vetřít několik kapek na pulsní body.
Směsi jsou pečlivě komponovány z rostlin jako borovice, smrk, mateřídouška, douglaska či černý pepř, a doplněny kokosovým olejem. Oleje fungují jako rituál propojující tělo, mysl a emoce, a díky nim může návštěvník cítit propojení s místem a jeho atmosférou. Lenka Neužil Stárková v nich spojuje své zkušenosti z divadla, filmu i aromaterapie a otevírá tak nový způsob, jak vnímat přírodní a umělecký zážitek.
Projekt byl představen na festivalu Sklizeň 2025.
Tvůrkyně: Lenka Neužil Stárková
Když se z lesa ozvou sovy
Když se z lesa ozvou sovy je audiowalk a krajinná instalace inspirovaná poetickým deníkem. Projekt nabízí návštěvníkům možnost procházky, během níž se zastavují na vybraných místech, aby naslouchali hudbě a textům autenticky vzniklým v Komařicích. Návštěvník je veden k odpočinku, vnímání přírody a vlastní reflexi – jednotlivá zastavení nemají pevný pořadí, stačí dojít a poslouchat.
Hudbu složil Martin Hůla a zpívá Mariana Wesley, čímž vzniká autentická atmosféra spojená s místem. Texty, vytvořené díky workshopu Terárium Plenér v rámci rezidenčního programu Těleso v kraji, zahrnují příběhy místních žen, vzpomínky a imaginace. Projekt kombinuje poetiku, hudbu a participaci komunity, a díky aromatickému oleji To Zásadní od Lenky Neužil Stárkové podporuje hluboký relaxační a rituální zážitek.
Projekt byl představen na festivalu Sklizeň 2025.
Tvůrci: texty: Kristina Elšíková, hudba: Martin Hůla, zpěv: Mariana Wesley
Bohemian Heritage
Bohemian Heritage je rozsáhlá textilní instalace inspirovaná tradičními lidovými řemesly jižního Česka. Projekt spojuje staré techniky, vzory a barvy s komunitní tvorbou a současným uměním, a zároveň se snaží obnovit a zachovat dědictví regionu. Instalace vzniká interaktivně – místní obyvatelé a rezidenti domu POD JAVORY jsou zváni, aby se zapojili do tvorby, objevili terapeutickou sílu rukodělné práce a propojili se s tradicí a přírodou.
Velký základní plátno o rozměru minimálně 200 × 200 cm je zdobeno kombinací technik, přičemž hlavní roli hraje ruční vyšívání. Plátno je často připravováno ekotiskem z květin a rostlin z okolních luk nebo barveno přírodními pigmenty, čímž se textil propojuje s místní krajinou a její flórou. Projekt klade důraz na výzkum tradičních vzorů, symboliky a barev, a rovněž na sdílení příběhů a znalostí starších generací. Výsledkem je nejen esteticky působivá instalace, ale také dlouhodobý zážitek, který spojuje komunitu a podporuje mezigenerační dialog.
Projekt byl představen na festivalu Sklizeň 2023.
Koncept a realizace: Ana Halasz
