Bláto a obleva.
Naši umřeli vloni a já musím upéct
pět vánoček. Vstávám ve tři ráno,
abych to všechno stihla.
A stejně se to pak vyhodí.
Nemám žádný dárky.
Ale to nikoho nezajímá, protože
všichni kamarádi jsou dávno pryč.
Letos bych si mohla dovolit
říct ne.

Přišla odpolední noc,
slunce je na druhý straně zeměkoule.
Dívám se do kamen.
Plamen se vlní v tichu.
S každým výdechem mě smutek
trápí o trochu míň.

Plácnu se do stehen.
Zadělám na těsto.
V zádech cítím pohledy muškátů,
které zimují v chodbě.
Kvasnice voní.
Jsme v tom spolu.